Klepadla se rozšířila ve středověku, času válek a mohutných dveří. A právě přes ty bylo třeba upozornit domácí, že žádáte o audienci. S ťukáním prstíkem byste neuspěli. Frenetické bušení pěstmi by zase osádku mohlo alarmovat víc, než byste si přáli. Vhodné bylo klidné klepání holí či palcátem. Ty ovšem neměl každý příchozí po ruce – a navíc poškozovaly dveře. A proto přišla na řadu klepadla.

Klepadla mají mohutnou konstrukci sestávající z kladívka a jeho závěsu, kovadlinky, na níž kladívko dopadá, štítu pod kovadlinkou a případně i obrysového prvku štítu. Jednotlivé prvky bývaly různě zdobeny. Velmi častou variantou v českých zemích byl závěs s hlavou lva držícího v tlamě kruhové kladívko, bez štítu, obkroužený dubovou ratolestí.

I dnes můžete narazit na klepadla. Jednak dobová, jednak moderní. Mnozí lidé dávají přednost stylovému zaklepání kovovým klepadlem – které se nese nejen zvukem, ale i vibrací dveří – před neosobním zvoněním zvonku či sotva slyšitelným ťukáním prstu. Navíc klepadla vyvolává v příchozím určitý dojem. Dojem solidnosti a majestátnosti obyvatele – dojem sídla.

Vstup svého obydlí můžete ozdobit různými klepadly. Osvědčeným materiálem je kovaná ocel v povrchové úpravě od klasického česaného bronzu až po moderní leštěnou mosaz. Stejně tak provedení prvků (zdobné či minimalistické) a velikost klepadla lze přizpůsobit celkovému vizuálnímu dojmu dveří. Díky tomu najdete to pravé, ať už chcete výrazný ústřední prvek dveří či jen decentní malý doplněk.